R.Checa: České brambory? Konec. Markety dají pěstiteli jen almužnu. Čechům je dovezou raději z Německa, Francie, Egypta...

Bramborářská velmoc jsme byli – dnes se sem dovážejí hlízy z Německa, Francie, dokonce i z Izraele. Nu a pak nechutné egyptské, které možná „šmakují“ v místě jejich původu – Nizozemsku, ale nám rozhodně nikoliv… koronavirus zapříčinil i přebytek hranolek, kterých se producenti převážně z Beneluxu nemohli pořádně zbavit. Takže se poměly bioplynky a tamní státy poskytly zemědělcům náhrady. To není science-fiction, ale realita současné doby. O bramborách v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovoří ředitel významné české šlechtitelské společnosti Vesa Velhartice, Ing. Viktor Kopačka.

Brambory nebyly v posledních letech pro zemědělce nijak populární. Je to už dnes jinak?

Ono je to poslední roky přibližně stejné. V ČR se jich pěstuje stále zhruba stejná výměra. Někdy je to o nějaký ten hektar méně, jindy více, někdy je více brambor na zpracování, jindy zase konzumních. Díkybohu už alespoň plocha neklesá, jak se čekalo, když jejich pěstování přestalo být pro zemědělce zajímavé. V minulém i předminulém roce byly výkupní ceny pro zemědělce celkem dobré, ale zase byly naopak nízké výnosy.

To se ale samozřejmě nedá srovnávat s dobou před třeba dvaceti, neřkuli třiceti lety…

Velké procento brambor se dnes dováží ze zahraničí. Logické je to u těch nejranějších, když tuzemské od bramborářů ještě nejsou, to je pochopitelné. Když chce někdo rané brambory v dubnu nebo květnu, musí tedy sáhnout po dovozových, protože je v této době samozřejmě nevypěstujeme. Horší ale je, že se dovážejí i v době, kdy je jich z naší produkce dostatek. Dovážejí se hlavně pro balicí centra, která mají své dodavatele v zahraničí, a také se dováží i velké množství výrobků z brambor.

Je to tedy otázka ceny a dotovaných brambor, že?

Určitě, zvláště když jsou někde přebytky, tak je dokážou za velmi nízkou cenu dovézt právě k nám. V některých zemích jsou třeba i lepší podmínky, takže u brambor dosáhnou lepší kvality. Zde je třeba hovořit o vnější kvalitě hlíz, tedy o jejich vzhledu, hladkosti slupky a podobně. Vnitřní kvalita je dána konzistencí, varným typem, barvou dužniny po uvaření a především chutí a ta je ve většině případů u tuzemských brambor lepší. Je pravda, že v supermarketech se hlavně prodává vnější kvalita, kdy brambory musejí být po zabalení vzhledné. Zmiňovanou vnitřní kvalitu pak zjistí spotřebitel doma po uvaření a tam si myslím, že nemusí být až tak spokojen, protože dost často bývá horší.

Nu, když tam brambory myjí, tak dlouho nevydrží, ty jsou určeny k okamžité spotřebě, že?

Ano, umyté brambory jsou náchylnější k chorobám hlíz. Navíc v supermarketech jsou brambory celodenně pod osvětlením, což jim nedělá dobře a rychle zelenají.

Ale při dobrém skladování vydrží také dlouho do jara, byť jde i o takzvaně staré brambory…

Je řada odrůd, které se dají skladovat velmi dobře až do jara a jejich kvalita neklesá.

Jste významným pěstitelem a šlechtitelem brambor nejen pro Českou republiku i zahraničí. Není zvláštní, že se ty „vaše odrůdy“ dodané do zahraničí nám pak vypěstované vrátí zpátky? Třeba v případě Egypta?

Naše odrůdy se přímo ze zahraničí nevozí, protože balicí centra jsou navázána na zahraniční firmy, které mají svoje odrůdy. Také se sem často dovážejí brambory, které jsou významně levné, takže na nich nejen balicí centra, ale i markety ještě více vydělávají.

Po České republice dodáváme brambory spíše do menších prodejen, a pokud vyvážíme sadbu, tak se sklizeň zase v zahraničí spotřebuje.

Vy produkujete i červenoslupké odrůdy, ale zákazník je zatím poměrně asi konzervativní…

Češi jsou opravdu více konzervativní, je tu zvykem u konzumních brambor žlutá dužnina a žlutá slupka, čím sytější žlutá, tím lepší a ty ostatní barvy nejsou pro nás tak sympatické. Jako přílohový brambor tedy vítězí odrůda se žlutou slupkou a sytě žlutou dužninou.

Starší lidé si pamatují, že odrůdy s červenou slupkou se používaly na výrobu škrobu, říkali jim „škrobáky“, byly to brambory s hrubou konzistencí, silně moučné a při vaření se rozpadaly. Dnes to ale vůbec není pravda a může to být i naopak. U těch červenoslupkých brambor, když se hlíza zasyrova oloupe, tak nikdo pak nepozná, že měla červenou slupku. Když se uvaří ve slupce, tak je pod slupkou trochu červený nádech od červeného přírodního barviva obsaženého ve slupce, takže to pro někoho nemusí být hezké. Samozřejmě i my máme takové odrůdy a jsem přesvědčen, že jsou chuťově velmi dobré a také dobře se pěstují.

Ony třeba na první pohled nevypadají tak výstavně, ale zase o to více chutnají…

Alfou i omegou je cena. Kolik dnes dostávají zemědělci za kilo brambor?

Letošní rok je pro pěstování brambor příznivější, a to z toho důvodu, že bylo přes léto dostatek vláhy, takže očekáváme vyšší výnosy než v minulých letech. Na druhou stranu však byly problémy se silným tlakem plísně bramborové. Pokud někdo dostatečně neošetřoval, mohla se plíseň proplavit na hlízy a způsobit jejich hnití. Vždy když je dostatek brambor,  jejich cena klesá. Zemědělci se v tunových prodejích dostávají na cenu mezi pěti až šesti korunami za kilogram, při dodávkách na balicí centra dostávají ještě výrazně méně.

Takže cena na pultech za 22 až téměř třicet korun je poměrně dost…

To je určitě hodně. Nyní jsou již brambory v akcích na marketech i za sedm korun. Otázkou je jejich kvalita. Většinou se však cena pohybuje mezi 12 až 15 korunami. Myslím, že se ceny ještě o něco sníží. Musíme si ale uvědomit, že ceny v obchodech jsou několikanásobně vyšší než ceny, které dostávají zemědělci. V loňském roce se konzumní brambory prodávaly od zemědělců za cirka sedm korun a v obchodech pak byla cena i přes 20 korun.

Vyplatí se tedy brambory pěstovat, nebude to, jak se říká, „nula od nuly pošla“, nebo tam bude nějaký malý zisk?

Záleží na výnosech a množství tržního zboží, které se z dané partie vytřídí. A samozřejmě na nákladech na pěstování. Cena, kdy zemědělec nevydělává ani neprodělá, je tak asi  3,50 koruny za kilogram. Pokud je to méně, tak prodělává a nevracejí se mu vložené náklady.